Dům, který byl předmětem rekonstrukce, na tom byl podobně. Za reprezentativní prostory následovaly dva menší pokoje a kuchyň. Dům byl ukončen sérií místností hospodářského charakteru. Průčelí domu a vstup byly kryté vystupující střechou tvořící verandu. Do objektu se vstupovalo středem dispozice. Všechny prostory v domě byly poměrně tmavé, prosvětlené jen malými otvory.

Hlavním cílem přestavby bylo přizpůsobit dům dnešním požadavkům na bydlení, ale zároveň zachovat jeho venkovský charakter. Hospodářská část byla přeměněna na hlavní obytné prostory, které jsou přirozeně propojeny s venkovní terasou.

Pro nový dům byla nejdůležitější změna ve funkci zahrady. Původní zahrada slopužila spíše jako hospodářský dvůr, nyní se měla stát především odpočinkovou zónou. Z toho vyplynulo i umístění denní části do centra pozemku a s tím související ukončení domu. Po odstranění hospodářské části vzniklo místo pro nové prostory.

Výrazným prvkem původní budovy byla střecha a konstrukce krovu. Dřevo dávalo domu rustikální charakter a přirozenou jednoduchost, čitelnost konstrukce zase pocit účelnosti. Princip tradičního řazení domu byl zhmotněn v jednotné linii střechy. Patina staré krytiny zároveň objektu dávala nádech trvalosti a byla neoddělitelnou součástí jeho charakteru. To vše byly faktory, které předurčily budoucí podobu domu.

Umístěním obytné zóny do centra zahrady vznikla potřeba opticky uzavřít západní hranu pozemku. Zároveň se hledal prostor na umístění sauny, skladu a garáže. Inspirací se staly objekty sousedních stodol. Tvar, objem a použité materiály nové stodoly vycházejí přísně z lokálních vzorů, svým umístěním zase navazuje na místo původního vstupu. Mezi stodolou a domem tak vzniká chráněný dvůr. Zahrada je určena na odpočinek a částečně na volnočasové pěstování zeleniny.

Když vstoupíte do zrekonstruovaného domu v Jabloňovcích, ocitnete se ve vstupní předsíni. Napravo jsou místnosti starého domu, které se neměnily. Nalevo je nová přístavba ze dřeva a skla, až překvapivě útulná a prosvětlená. Prostor jídelny a kuchyně je snížený, nad ním je v podkroví situovaný pokoj pro hosty s výhledem do obýváku.

Obytná (denní) zóna je na samém konci domu a dotýká se zahrady. Tvoří ji převýšený prostor s čitelnou konstrukcí původního krovu. Opticky je propojena s kuchyní, předělená je jen krbem. V-sloupy tvoří optickou bariéru, budou vyplněny knihami, díky čemuž se stanou výrazným prvkem interiéru.

Jižní fasádě domu dominuje sloupořadí, které navazuje na rytmus sloupků původní verandy a na západní straně přechází do terasy. Fasáda původního domu je ponechaná bez výrazných změn. Jediným výraznějším zásahem je odstranění parapetů mezi sloupy na verandě s cílem otevřít celý prostor víc do pozemku a výrazněji ho opticky propojit s novou částí.

Tvar přístavby kopíruje původní geometrii domu, nová střecha se výškově napojuje na původní. Toto propojení je podpořeno použitím původní krytiny, vzniká tak jednotná střešní linie odkazující na historický způsob rozšiřování domu – plošné přidávání prostorů na pozemku. Pod hmotou střechy je nová skleněná fasáda, která opticky propojuje zahradu s interiérem a zároveň koncepčně vystihuje podstatu zvoleného řešení – vložení nové funkce do původního objemu.

© Foto: Matej Mihalič