Přestože volba nábytku a bytových doplňků architektům nezabrala tolik času, rozhodně se nenudili! Jejich pozornost byla směřována na grafickou výzdobu pokoje. Velké množství času, šikovná grafička, lepič a vlastně základní myšlenka, dali vzniknout pohádkovému pokoji. Protože dvacáté první století s sebou přináší mnohé vymoženosti, byl dětský pokoj ozdoben „třešničkou“ v podobě barevných koberců zhotovených na míru.  

V dětském pokoji byla kromě koberce na zakázku vyrobena také pracovní lavice a dětská postel. Veškerý nábytek byl situován při zdech pokoje, střed tedy zůstal volný pro chvíle dětského hraní a řádění Johanky a Mirka.

Jistě si říkáte, že je pro malé děti pokoj jako dělaný, ale bude vhodný také pro dorůstající a teenagery? Koneckonců, nikdo nezůstane dítětem věčně a Šimkových ratolesti nejsou žádnou výjimkou. I na to však architekti mysleli.

Přestože je grafika velmi propracovaná, princip přidělávaní a sundávání je vlastně jednoduchý.  Až zkrátka jednou nastane doba, kdy všudypřítomní pejsci a kočičky budou dětem připadat „trapní a dětinští“ není nic jednoduššího než je sundat. (Odstranění z nábytku by nemělo činit žádné potíže, s odstraněním ze zdí by mohl nastat malý problém v podobě „sloupnuté omítky“, což ale není nic, co by se nedalo vyřešit lokální opravou a následnou výmalbou).

Princip pokojíčku je bez polepů vlastně jednoduchý. Převažuje zde bílá, která byla, je i bude vždy nadčasovou, lehce kombinovatelnou barvou.  Kouzlo dětského pokoje bylo dokresleno za pomocí provazů visících od stropu ke stolu, tabulové barvy na zdi, držáku na papíry v podobě „obtahovačky“ králíka či dvou kapsiček na tužky.