Všechno do sebe přesně zapadá. Dům v přírodě neruší, nepůsobí kontrastně, nekazí své okolí. Myslím, že je to dokonce naopak. Že přírodu svým specifickým způsobem rozvíjí. Člověk je její přirozenou součástí, patří do ní. Jen se musí chovat podle vědomí, že není absolutním pánem.

Pouze dveře a dvě malá okénka – jedno obsluhuje koupelnu, druhé pak zákoutí kuchyně. Střecha se tak trochu vznáší nad domem, což ještě více vyniká díky pevné kamenné fasádě. Zajímavé je, rovina podlahy je takřka identická s rovinou terénu.

Vnitřní konstrukce domu je tvořena ocelovým skeletem. Patra propojuje jen subtilní kovové schodiště. I díky tomu obytný prostor v přízemí zcela volně plyne do patra a z domu je tak v podstatě jeden velký propojený prostor.

Polovina patra směrem do údolí, která je bohatě osvětlena skrze čtveřici obdélníkových oken, je věnována pobytu obyvatel – ať už přes den nebo v noci. V prvním patře je relaxační prostor, ve druhém jsou ložnice.

Takový výhled z postele jen tak nenajdete. Dimenze oken jsou opravdu neuvěřitelné a nechávají přírodu vstoupit až takřka pod vaši peřinu. Netradiční je otevíráni oken. Zavěšení je umístěno u parapetu, a tak musíte křídlo sklápět dolů, proti vám.

Myslím, že v tuto chvíli má spoustu čtenářů rudo před očima. Kde je nějaké zádveří? Ovšem vzhledem k jednoduchosti vnitřního uspořádání to vše tak nějak jde dohromady. Polovina směrem do údolí je věnována odpočinku, polovina směrem ke svahu je věnována stolování a vaření.

Do patra vedou prosté dvouramenné schody, jejichž lehkost jsme mohli vidět na předchozích fotografiích. Následuje galerii s prostorem pro odpočinek nebo studium a dvě ložnice s neuvěřitelným výhledem. Jsme na horách, takže vzdálenost z postele do koupelny opomineme.