Experiment na vlastní kůži
V životě architekta se objeví jen několik málo příležitostí, kdy může své představy zhmotnit bez jakýchkoliv zábran. Architekt Michal Kutálek jednu takovou využil při rekonstrukci svého vlastního bytu.
pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
V životě architekta se objeví jen několik málo příležitostí, kdy může své představy zhmotnit bez jakýchkoliv zábran. Architekt Michal Kutálek jednu takovou využil při rekonstrukci svého vlastního bytu.
Autor: Ing. Arch. Michal Kutálek l Next Level Studio
Studie: 2008 - 2011
Realizace: 2009 - 2012
Plocha: 75 m2
Jméno ateliéru Next Level Studio Michala Kutálka je u nás známé především díky odvážným realizacím barů za použití parametrického navrhování. V této úloze nebyly pokročilé metody práce použity, přesto se však jedná o experimentální projekt. Záměrně nepíši „ryze“ experimentální. Proč, vysvětlím později. Autor sám říká: „Zajímá mě monochromatický prostor, kde lze experimentovat se světlem.“ A přesně taková je i výsledná realizace. Čistě bílý prostor, pouze s několika málo barevnými prvky v podobě sedačky a židlí, umožňuje životu, aby do něj vstoupil a zabarvil/zabydlel jej sám. Probourání stěny mezi obývacím pokojem a chodbou zvětšuje pobytový prostor, posuvná stěna ale stále umožňuje uzavření. Zvětšení koupelny na úkor chodby zvyšuje komfort. Vše je děláno přesně na míru a s dlouhým rozmyslem. Dynamická geometrie nábytku je efektní, není ale vlastně důležitá.
„Myslím, že fotografie, kterými je byt prezentován, trochu matou tělem. Jasně dávají na odiv experiment, který se zde odehrává. Barevné schéma jde na hranu, hra světla ukazuje svůj potenciál. Nevidíme ale, rozhodně ne na první pohled, kus poctivého řemesla, který se za celou realizací skrývá. Lehké a citlivé zásahy do dispozice zvyšují komfort a vzdušnost. Praktické řešení detailů v podobě různých konzol a výsuvů pocítí pouze obyvatelé, zato však každý den a v nemalé míře. Celek zkrátka funguje a již zmíněný experiment je jen třešinkou na dortu, kterou si architekt mohl bez obav dovolit, jelikož je sám uživatelem bytu. Zároveň si dovolím soud, že člověk obývající takovýto prostor musí být nesmírně citlivý. Pak je hra jemných rozdílů ranního, večerního a umělého světla tím pravým zážitkem. Nezbývá než popřát mnoho šťastných let a těšit se, jak se experiment na vlastní kůži projeví v další tvorbě.“
Obývací pokoj skrývá mnoho důmyslných řešení. Sedačka je navržena na míru, aby byla úzká a neubírala tak z průchozí šířky. Konferenční stolek je z části vykonzolován, aby se kolem něj pohodlně sedělo. Stropní svítidlo se dá posouvat, aby mohlo reagovat na různé změny prostoru.
Chodba a obývací pokoj jsou odděleny posuvnou stěnou. Je tak jednoduše možné prostor v případě potřeby uzavřít, zároveň si lze užívat velkorysého prostoru.
Otevřeno.
Kuchyně nenabízí příliš mnoho místa, přesto se do ní vešel i jídelní stůl pro tři osoby.
Pracovna je asi nejklasičtěji zařízený pokoj. Dominuje mu velká knihovna, která je dnes zaplněna pestrobarevnými hřbety knih.
Ložnici dominuje dynamicky tvarovaná postel s množstvím skrytého úložného prostoru.
Výkres původního stavu ukazuje klasickou dispozici ze 70. let.
Množství zásahů do dispozice, kterých není mnoho, dokumentuje, že výstavbu z dob minulého režimu nelze paušálně odsuzovat. Architekt pouze propojil obývací pokoj s chodbou, aby získal větší vzdušnost a expandoval se sprchovým koutem do chodby, aby zvýšil komfort. Zbytek, včetně umístění dveří, zůstal zachován.
Technologickou část osvětlení nevidíme. Vnímat můžeme pouze výsledný efekt a ten je opravdu, na byt až extrémně, působivý.