Nápadité bydlení s královskou kuchyní
Přestože jednotlivé prostory točníkovského interiéru působí jako samostatně „žijící“ jednotky, panu designérovi se podařilo docílit propojení nespojitelného
pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Mnozí se snaží o to, aby jejich domácnost působila z hlediska stylu jednotně, neboť je často opakováno, že jedině tak dosáhne domácnost své dokonalosti. Naštěstí se v interiérovém designu najdou i takové bytové skvosty, které tyto mýty zcela boří. Ukázkou vkusné rozmanitosti, kterou lze z bydlení vymačkat bez dosažení efektu kýčovitosti a sevřenosti, je interiér bytu v obci Točník zhotovený panem designérem Otou Fiřtem.
Variantnost se tu skutečně dostala do každého rohu, koutu a skulinky. V točníkovském bytě platí, že každá místnost je nositelkou jiné garderoby. Přestože jednotlivé prostory působí svým dojmem jako samostatně „žijící“ jednotky, panu architektovi se podařilo docílit propojení nespojitelného. Srdcem domácnosti je jako vždy kuchyň. Ta se nese v duchu francouzského venkova.
Dominantní postavení si v kuchyni vybojovaly světlé tóny, zejména odstíny bílé a béžové. Barevné ozvláštnění vnáší do místnosti azurová tapeta s černými puntíky. Z hlediska vybavení se místnost může pochlubit zejména mořeným či lakovaným nábytkem, který má za úkol vyvolávat efekt dávných dob, a naplnit tak podstatu venkovského stylu - což šifonér, kuchyňský ostrůvek, netradiční barevné schránky nejen na koření či moderní lednice ve starém kabátku zvládají dobře.
Venkovský styl zůstal doménou v kuchyňském prostředí, jeho oslabenou verzi bychom našli ještě ve společenské místnosti a v chodbě. Ve společenských prostorách se však doslova „pere“ směsice stylů – od venkovského, měšťanského po cestovatelský. Netradiční kousky byly zasazeny i sem – konferenční stolek alá lodní kufr, dřevořezba koníka na kredenci či masivní jídelní souprava.
Další tři místnosti jsou věnovány odpočinku. Rozdíl mezi ložnicí a dětským pokojem je patrný na první pohled. Zatímco ložnice navázala na cestovatelský styl (truhla, leopardí sedátko), dětský pokoj z celkového konceptu naprosto vybočuje.
Barvy, volba nábytku i materiálu křičí do světa, že právě tato místnost musí být dětským Rájem. Devět (ne-li deset) z deseti dětí by se jistě zamilovalo do stromu namalovaného na zeď, „stromového“ domečku, pod něj umístěné kavárny a létajícího balónu, jež pilotuje sám Spejbl.
