Rozdíl mezi potřebami malého dítěte a jednadvacetiletého člověka je patrný již na první pohled. Zatímco dítě neustále vyžaduje pozornost všech přítomných, studenti touží po větším soukromí. Právě soukromí dovedlo paní Hanku k tomu, aby se přihlásila do soutěže Jak se staví sen, a splnila tak jeden sen svému synovi. Ztělesnění Honzova snu se zhostilo designérské duo Martina Pištěláková a Petr Hodan.

Byt o velikosti 3+1 sice nabízí dostatek prostoru, jeho obyvatelé ho však plně nevyužívali. Strach o syna upoutaného na vozík vyvolával v paní Haně potřebu být synovi neustále k dispozici, což mladého Honzu začalo štvát. Při proměně šlo především o to, aby se změnila funkce pokoje, a místnost se tak stala skutečným útočištěm, za jehož zavřenými dveřmi bude moct Honza dělat vše, co má rád.

Tóny v místnosti byly vybírány ze škály pánských odstínů. Nechybí zde černá, bílá a šedá – tedy univerzální trio. Celá jedna strana je zakryta nábytkovou stěnou, jež se dělí do dvou sfér. Zóna blíže ke dveřím slouží jakou úložná.

Předělem mezi sférami je bílá otevřená skříň s několika poličkami. Část z polic slouží jako knihovní regály, část jako úschovna pro brýle a kšiltovky. Tyto pánské doplňky se chytře umístily na hlavy figurín, které kromě praktické funkce plní i tu estetickou. Jedná se totiž o naprosto originální interiérový doplněk. Stěna je zakončena pracovní zónou, nad kterou se nachází televize.

Kde je televize, musí být i gauč. Ten se umístil na protilehlou stranu. K sofa byly přistaveny dva konferenční stolky z lakované dřevotřísky. Jejich výhodou je možnost propojit je. Nejzajímavějším prvkem v interiéru jsou bezesporu provazy natažené po stěně. Jejich rozložení po stěně nemá žádný řád. Jeden provaz míří doprava, druhý doleva, třetí pak úhlopříčně. Takto zhotovená „pavoučí síť“ slouží jako úchytná plocha na plakáty a fotografie.

Protože se v místnosti původně nacházela maminčina šatní skříň, muselo se jí najít náhradní místo. Posunutím dveří od pokoje se takové místo zajistilo ve vstupní chodbě.