Martin Kožnar
Inspirující rozhovor s úspěšným architektem a interiérovým designérem
pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
V dnešním článku více nahlédneme pod pokličku architektury a interiérového designu. To prostřednictvím rozhovoru s Martinem Kožnarem.
Martin Kožnar je současný architekt a designér, bývalý spolumajitel Atelieru 25. Aktivní podnikatel má za sebou mnoho zdařilých realizací, o jedné jste se již mohli dočíst v našem magazínu pod názvem Tam, kde tkví kouzlo v jednoduchosti. Do svých projektů může s hrdostí zařadit i workshop, který pořádal v Horažďovicích, jež vyžadoval náročné přípravy a obsáhlou spolupráci s ostatními profesionály z oboru.
Jak se pan Kožnar ke své aktuální profesi dopracoval? Kde čerpá inspiraci? Jak hodnotí svou aktuální práci a se kterou svou realizací je nejspokojenější? Dočtete se níže!
Dobrý den. Mohl byste se našim čtenářům v pár větách představit? Co jste studoval, jaké jsou vaše záliby?
Studoval jsem stavební průmyslovku ve Volyni. Po té jsem byl na stavební fakultě ČVUT, ale záhy jsem zjistil, že mám jít na architekturu. Sice jsem začal navštěvovat přednášky na UMPRUM, ale přirozeně mě to táhlo na fakultu architektury ČVUT. Tam jsem navštěvoval skvělé ateliéry Romana Kouckého nebo Petra Hájka a Jana Šépky. Krom architektonických předmětů mě škola ale moc nebavila a vzhledem k tomu, že jsem měl tehdy dost práce, věnoval jsem se jí. To asi zapříčinilo, že jsem nezvládl zkoušky z deskriptivy, která byla tehdy dost tvrdá, a byl jsem ze školy vyhozen. Chvíli jsem pracoval v ateliéru Martina Rajniše a pak jsem šel k Rudolfu Netíkovi. To mi dalo hodně. Zároveň jsem pořádal workshop architektury v Horažďovicích, takže to bylo hodně intenzivní období.
Po návratu do školy jsem dotáhl, co bylo potřeba, ale propásl jsem pak jedny termíny na zkoušky a vyhodili mě ze školy znovu ;)). Sice jsem byl už jednou nohou na stáži, ale ručička kompasu se tím otočila. Tato událost mi otevřela další dveře. Přestal jsem se bát menší umělecké školy a udělal přijímačky na AVU i na UMPRUM. Vybral jsem si AVU, kde jsem cítil, že je studium architektury absolutní a bylo to pro mě i časově kratší.
Na AVU bylo studium o něčem úplně jiném. Vše je podřízeno projektu, na kterém se zrovna pracuje, je to malá škola a všechno je takové rodinné, osobní. K tomu architektura je tam stále uměním. Zároveň jsme s Jirkou Bízou založili kancelář Atelier25. Jirka studoval „akádu“ taky, takže se to dobře protínalo. To jste uhodila pro začátek hřebík na hlavičku, škola byla pro mě téma :)). Jinak dělám jógu a společně se svou ženou současný tanec. Zajímají mě knihy, cestování, architektura, umění, historie a krajina.
Mateřská škola Klecany
Tvoříte raději projekty pro soukromníky, nebo veřejné prostory?
Většinou pracuji současně na veřejné zakázce a pro soukromého investora. To mi vyhovuje. Je to rozmanité. Jak měřítkem, tak souvislostmi. Ale fakt je ten, že i za veřejnou zakázkou je přítomen konkrétní člověk nebo skupina/komunita, takže se nikdy nejedná o abstraktní úlohu, která by byla nějak mimo realitu.
PASK
Jakou vaši realizaci shledáváte jako nejzdařilejší, respektive se kterou jste nejspokojenější?
Mám radost ze staveb, které mají ještě nějaký přesah. Které zlepšují veřejný prostor, vyzařují dobrou energii a může je užívat, sdílet více lidí. Takže asi PASK. Tam se to, zdá se, podařilo. Ale pokaždé když jsem na návštěvě u nějakého soukromého klienta a rozprávíme, jak se jim žije, jak se jim třeba změnil život, tak mám radost. Mám rád změny k lepšímu ;)).
Altán knihovny Vamberk
V předchozích letech jste byl společníkem firmy Atelier 25. Jak vás spolupráce obohatila do současných let?
Ve dvou se to lépe táhne a hlavně lépe začíná, je to přirozené. Byli jsme na všechno dva. Mohli jsme se vzájemně od sebe učit. Má to své výhody i nevýhody. Po rozdělení se otevřelo téma spolupráci s jinými kamarády, podle druhu projektu. Ať to byl sochař Martin Zet, scénograf a grafik Pavel Svoboda, programátor Michal Hříbek nebo arch. Tomáš Petrášek. Vlastně jsem se obloukem, obohacen, vrátil do doby před Ateliérem 25, kdy jsem byl solitér a o to pružnější. To mi vyhovuje.
Jaké jsou vaše cíle? Je nějaké architektonické nebo designérské ocenění, kterého byste rád docílil?
Nemám žádné speciální cíle ani mety nebo ceny, které bych chtěl dosáhnout. Každý den a každý projekt je něčím jiný a výjimečný. Mám rád práci s lidmi, kdy společně vzniká něco mezi řádky, co se třeba i těžko popisuje a na konci není třeba v prvním plánu vidět ve hmotě. Dobře strávený čas a radost z práce, to je asi můj cíl.
Děkuji. MK
I já děkuji panu Kožnarovi za plynulou spolupráci, do budoucích let přeju mnoho pracovních úspěchů a zdařilých realizací. Doufám, že vás, čtenáře, rozhovor inspiroval a nabil pozitivní energií.
Jaké kroky vás vedly k tomu, stát se architektem?
Rád jsem kreslil a cosi pořád stavěl, odkrýval, objevoval. Vždycky když jsem někam přijel, tak jsem si to tam trochu předělal. Posunul, přestavěl… Několikrát jsem si předělával dětský pokojík. Výhoda sektorového modulárního nábytku, který jsme se sestrou měli. Bylo to nekonečně možnosti. Když jsem se pak začal o architekturu zajímat, nasával jsem všechno. Vzpomínám si, že jedny z prvních věcí, které jsem tehdy uviděl, byly Fárův dům od Romana Kouckého a pak tvorba Jana Kaplického. To byl výlet do jiného světa. K tomu Horažďovice měli osvíceného starostu pana Trčku, který miloval moderní architekturu a realizoval ji. To bylo tehdy hodně výjimečné. Na to jsem pak navázal ve workshopu Symbiosis 2004.
Kde čerpáte inspiraci? Máte specifický oblíbený architektonický styl? Kdo je vaším vzorem, popřípadě je někdo, kdo má na vaši tvorbu největší vliv?
Inspirace je všude. V prvním plánu je to zadání a kontext. Místo. To je pro mě klíčové. Klient se někdy i záměrně upozadí, dává prostor. Samozřejmě formuluje zadání, které se snažíme někdy ještě společně dolaďovat. To už předurčuje určité přístupy. Následně když se práce rozjede, začnou se vyjevovat různé asociace, odkazy, realizace, vzory. Pak už je to jízda (nebo ponor ;)). Často ale stále do neznáma.
Dokážete shrnout jaké jsou nejčastější požadavky vašich klientů?
Většina lidí, se kterými pracuji, vyznávají určitý druh obyčejnosti. Jednoduchost, modernost a řekl bych, materiálovou solidnost. Světlo a vzduch, to je myslím nejčastější přání.