Pohodová domácnost, v níž má hlavní slovo dřevo

Anna Dlouha
3. Březen 2018

Interiér rodinného domku potěší milovníky přírody, romantiky a vytříbených kousků. Jednotlivé místnosti fungují jako puzzle. Když mají ten správný styl, barvu a tvar dojde k vytvoření propracovaného celku. Dílky do sebe zkrátka zapadnou. Na složení interiérových puzzlíků si majitelé jílovského domku povolali architekty ze studia smlxl.cz.

 

Při navrhování interiéru byl zachován koncept společenských místností ve spodním patře, soukromých v horním. Dvě patra, dvě rozličná poslání, a přesto se mezi nimi nachází spojka v podobě přírodních materiálů.

Nejvýraznějším sjednocujícím prvkem je dřevěná podlaha. V některých místnostech byla z praktického hlediska nahrazena jiným materiálem – dlažbou v koupelně, stěrkou v kuchyni a domácí pracovně.  Přestože se dřevo do těchto místností nedostalo skrz podlahu, dostalo druhou šanci v podobě nábytku a doplňků.

Do kuchyně postavené na panensky bílém konceptu vklouzlo kouzlo dřeva díky barovým židličkám u kuchyňského ostrůvku. V případě koupelny se speciálně ošetřené dřevo promítlo do veškerého vybavení – skříňka pod umyvadly, skříň s policemi, sedátko s polštářky pod oknem.

 

Dřevěné prvky se zrovna tak promítly i do obou toalet. O blahodárné účinky dřeva se nechtěli majitelé připravit ani při vyřizování pracovních záležitostí. Dřevo se tak stalo materiálovým vítězem i zde.

Společenský prostor se může pochlubit sérií skvostných svítidel a lamp. Zejména to nad jídelním stolem a nad kuchyňskou linkou musí zaujmout každého.

 

Posledním puzzlíkem, jenž přispěl k dokonalosti společenských prostor, byla volba dekorace. Coby vítěze v této sekci musíme jmenovat pavučinovou síť u schodiště.

Druhé patro je, jak bylo již zmíněno, věnováno soukromým záležitostem. Při jejich vybavování se vytyčil jasný cíl – dosáhnout komfortních ložnic, které svým nocležníkům poskytnou maximální pohodlí.

 

Každý z pokojů byl vybaven prostornou postelí, pracovní plochou a sedátkem u okna. Právě sedátka s polštářky jsou tím posledním dílkem, jenž vytváří pocit „tady jsem doma, je mi tu fajn“.