Tradiční tvar architekti "přetavili" v pozvolně stoupající a klesající zeď, která se jako stuha vine kolem celého domu. Linie pozvolně stoupající asymetrické střechy je tvořena právě touto zdí rozpínající se přes parcelu. Části zdí jsou vynechány za účelem zdůraznění a krytí vstupu, jinde slouží průřezy pro otevření fasády domu jejímu okolí. Vše je navrženo v bílé barvě s tmavými přírodně šedivými detaily v průřezech fasádou a šedým soklem tvořícím základnu domu.

V rámci uspořádání interiéru je vstup do vily umístěn ze severu, s malou vstupní halou a prostorem pro šatnu. Při vstupu z garáže je přístup do domu veden přes technickou místnost. Z haly je přístupná koupelna a pokoj pro hosty či pracovna.

Celou zbylou plochu přízemí zabírá obývací prostor, který je na jižní straně propojen se zahradou. Těchto přibližně osmdesát metrů čtverečních otevřeného prostoru, na jednotlivé zóny rozděleného pouze vizuálně, je v polovině délky jižní fasády plně prosklených a nechává prostoupit pohledy na zeleň zahrady do obytného interiéru.

Podesta v prvním patře je koncipována jako průchozí galerie, strop zde sleduje tvar střechy a má tím pádem dvojnásobnou výšku, umožňující v budoucnu vestavbu mezipatra. Tři ložnice s francouzskými okny jsou všechny otevřeny směrem k jižní pobytové terase. Hlavní ložnice s šatnou má soukromou koupelnu vybavenou sprchovým koutem, druhá koupelna s vanou je určená k užívání všem.