7 metrů široká parcela. Jde na ni postavit dům? První a zásadní dotaz klientů při úvodní návštěvě. Ujistili jsme je, že dokážeme v podstatě cokoliv. Naše tvrzení jsme podpořili obrázky Japonců a jejich metr širokými domy. Tím se uklidnili, takže to splnilo náš cíl. Další schůzka proběhla přímo na pozemku. Cesta metrem z centra 20 minut, pak stejně dlouhá procházka přes zalesněný kopec dolů k rybníku. Jako mávnutím proutku se člověk ocitl na vesnici u rybníka. Zdálo se téměř nemyslitelné, že jsme ještě před chvíli seděli v metru řítícím se na Černý Most. Malá parcelka sevřená mezi ulicí Tálinskou a promenádní cestičkou kolem rybníka s převýšením přes dva metry. Nepropustně zarostlá nálety křovin, pod hlavní cestou utopená zřícenina domku s uhlím. Romantika podtržená rozkvetlou rudou růží uprostřed. Plni dojmů jsme si na nedaleké zahrádce restaurace U Eriky formulovali zadání pro stavbu. Úzká parcela zásadně definovala objemovou stopu novostavby. V případě řadové zástavby by se sedmimetrová šířka jevila jako dostatečná. Pro umístění samostatně stojícího domu však bylo potřeba získat od sousedů souhlas s možností umístění stavby metr od každé z hranice parcely (výjimka z „Obecně technických požadavku pro stavbu na území hl.m.Prahy – OTP). Toto omezení nám určilo nejenom maximální možnou šířku objektu – pět metrů, ale také nemožnost okenních otvorů od obytných místností situovaných k těmto hranicím (na západ a východ). Domek bude fungovat v severojižním směru do kterého jej v maximální možné míře otevřeme a prosvětlíme. Stavba zapuštěna do jižně se svažujícího terénu. Z ulice dvoupodlažní, k rybníku o jedno do terénu ponořené patro vyšší. Kostičky jednotlivých pater vůči sobě posouvané tak, jak je potřeba. Do ulice nakukuje jako periskop pouze oko horního ložnicového podlaží, pod jeho konzolou ukrytá dvě krytá parkovací stání (další z mnoha výjimek z OTP) a hlavní vstup do domu. Jak báječné zaparkovat v dešti a suchou nožkou vstoupit. Toto posunutí na straně k rybníku naopak vytvoří pro horní patro příjemnou jižní terasu s výhledem na Kyjský rybník. Vyřídit si tak rybářský lístek a nahodit rovnou z postele. Spodní do terénu zapuštěné obytné patro s přímým výstupem na jižní zahradu je rozšířeno o terasu krytou vstupním patrem. Schodiště korunované kruhovým střešním světlíkem propichuje celý dům jako jehla špíz. Tím se denní světlo dostává i do jídelny ve spodním zapuštěném patře a z komunikace rázem vzniká vertikální knihovna, kde tisíce svazků knih najdou své místo. Po projednání na stavebním úřadě jsme získali potřebné výjimky z OTP a po vydaném územním rozhodnutí klient parcelu koupil. Abychom dokázali své komplexní chápání profese architekta, nebáli jsme se ani dendrologického průzkumu „in site“. S pomocí křovinořezu a motorové pily jsme definovali dřeviny k odstranění, zachovávané umě tvarovali. S tvarováním otvorů domu při práci na prováděcí dokumentaci to již bylo složitější. Našim záměrem bylo dům z čel maximálně otevřít, opticky zvětšit a prosvětlit. Nevyzdívat betonovou skořepinu zbytečnými parapety. Klient měl pocity odlišné, obával se zvídavých pohledů kolemjdoucích. Po týdnech dohadů vznikl realizovaný kompromis. Fakt, že si klient pro svou ložnici vybral pokoj s největším oknem bez parapetu a před něj umístil postel chápeme jako jistou satisfakci. Nemůže si vynachválit výhledy ven na rybník a kolem něj běhající sportovce. Domníváme se, že není až takovým uměním navrhnout skvělý dům, jako udržet jeho přijatelnou tvář po celou dobu stavebního procesu. Odolat tlakům úřadů, sousedů, investorů i stavebních firem.