Vestavby dvou z celkového počtu čtyř bytových jednotek na témže objektu. Stavebníci byli čerství absolventi – tři architekti, kteří si stavbu zajišťovali od projektu přes inženýring až po samotné provedení. Motivem stavby bylo řešení bytového problému většinou nepražských „studentů“ – základním aspektem návrhu byla tudíž finanční nenáročnost. Jedná se o vestavby dvou z celkového počtu čtyř bytových jednotek na témže objektu. Stavebníci byli čerství absolventi – tři architekti, kteří si stavbu zajišťovali od projektu přes inženýring až po samotné provedení. Motivem stavby bylo řešení bytového problému většinou nepražských „studentů“ – základním aspektem návrhu byla tudíž finanční nenáročnost. Bylo potřeba naplnit prostor téměř až k samé hranici využitelnosti, s tím souviselo i rozhodnutí otevřít maximálně vnitřní prostor výhledům a prosvětlit ho velkými vikýři, které zároveň zvětšují využitelnost vnitřního prostoru a přirozeně jej dělí na logické části, samozřejmě při zachování charakteru formy střechy domu z 50. let. Každý byt o velikosti cca 115 m2 je řešen jako dvojúrovňový s volnou otevřenou dispozicí a terasou. Obytný prostor, kuchyně, jídelna, ložnice a koupelna se nacházejí v dolní úrovni. Horní úroveň je přístupná schodištěm přes chodbu s úložným prostorem do pracovny (ateliéru) , který je zvětšen o navazující venkovní terasu. V budoucnosti se počítá s využitím tohoto prostoru jako ložnice, do které se vestaví druhá koupelna. Podkrovní prostor obou představených bytů je řešen jako jeden volný otevřený prostor, dělený jen prostorovou a tvarovou strukturou vikýřů, střechy, vestavěného servisního „boxu“ (skrývající koupelnou , wc a vestavěné skříně) a rozdílnou výškovou úrovní podlah. Soukromí obyvatel bytu může nalézt v horní úrovni bytu v odělené ložnici. Konstrukčně se zásahy omezily na vyřezání krokví mezi vazbami v místě nových vikýřů, přičemž vyřezané krokve po náležitém zesílení spolu s novými trámy tvoří nosnou konstrukci střechy vikýřů. Z jednotlivých vazeb byly v zájmu průchodnosti prostoru vyjmuty kleštiny a nahrazeny ocelovými táhly. Sloupky vikýřů se kotvily za pomoci ocelových úhelníky k betonové nadezdívce. Nosné vaznice pak byly zesíleny prkennými příložkami. Vikýře jsou pokryty pozinkovaným plechem. Podlahy, stupně schodů a okenní výplně jsou dřevěné. Ocel je použita v interiéru přírodní černá pro schodnice, zábradlí a rámy subtilních prosklených dveří. Servisní „box“ je obložen deskami Cetris, které zároveň tesařskou konstrukci boxu zavětrovávají. Povrch stěn a stropů obložených sádrokartonem je upraven krémově šedým, resp. světle šedomodrým nátěrem, které mají v jemných odstínech korespondovat s valéry přírodních povrchů štuků.